Parsing the Arbitrary - Praha - 2018
Parsing the Arbitrary - Praha - 2018 - byla finální výstava mého MA FINE ART studia
Moje práce má tři základní okruhy.
První okruhem je film - z počátku obrazové ztvárnění vjemu konkrétní části malé, ale významné části přírody, bažiny a rybníčku, do které postupně vstupuje osoba Šíleného vědce a z filmu se stává hraně dokumentová podoba, která se na jedné straně snaží o vědecký nebo pseudovědecký pohled, ale sahá až na hranici neuvěřitelnosti a přináší i nadsázku, karikaturu a vtip. Filmové ztvárnění se snaží jednak přiblížit k přírodopisným pořadům, ale videa se současně snaží i o filmovost, přiblížení detailů i širšího záběru a cílí k přechodu hranice mezi realitou dokumentu k fikci, fantazii a tajemnosti. Troufá si na rafinovanost, kdy karikatura pseudovědce udržuje napětí i určitou dávku strachu, provokuje k zamyšlení a představuje zneklidňující prvek. Detailní záběry na ruce pseudovědce v rukavicích, který odebírá vzorky a dokonce svým způsobem přetváří přírodu žhavým kovem, jsou střídány záběry na Šíleného vědce ve specifickém oděvu, který se pohybuje charakteristicky krajinou. Snažím se zde o dokreslení fikce "vědecké práce" postavou svého alter ego. Mým cílem je ztotožnění se s bažinou a rybníčkem, které je dokresleno přirozeným chováním postavy s cílem propojit diváka s objekty přírody.
Druhým okruhem je karavan, laboratoř šíleného vědce, instalace, kde se vymezuje vědec divákovi. Karavan je zaplněn jako fiktivní pracoviště pseudovědce odebranými vzorky přírodnin, které umožní divákům i taktilní vjem. Uvažoval jsem, jak vzorky nejlépe zachovat a zvolil jsem zatavení do fólií, které dává divákům možnost uchopit vzorky do rukou i prohlédnout si je zrakem. Karavan je archivem, uspokojuje potřebu katalogu vědce, kde soustředí výsledky své práce. Součástí laboratoře jsou i osobní věci vědce, neupořádané, nahodilé, které vytváří pocit, že vědec právě odešel či se může kdykoliv vrátit. Umocňuje pocit obav, tajemna i neklidu pro pozorovatele.
Třetí okruh představují instalace - objekty, kterými se snažím přenést část mnou pozorované přírody až k očím, uším, čichu i rukám diváka. Objekty přináší nejen estetický, ale i funkční vjem. Objekt může být umístěn kdekoli, může být zcela nezávislý - venku, v místnosti, v jakémkoli prostředí, důležitý je vstup do objektu, kdy se dostává divák do mého pohledu na přírodu. Vstupy do objektů jsou pro diváka poněkud obtížné a představují překonání určité bariéry, kdy poté se návštěvník ocitá v nově vytvořeném světě, přeneseném z rybníčku a bažiny. Stává se součástí pro něj nového prostředí a obtížnost vstupu je úmyslná, divák si musí tento zážitek zasloužit. Pro vnímání interiéru objektu musí divák zapojit smysly, svět kolem sebe pozoruje zrakem, vnímá čichem, dráždí jej vůně a může se interiéru i dotknout. Je tak též součástí rybníčku a bažiny. Objekty na víc umožňují různé varianty pozorování a současně ponechávají divákovi dostatek prostoru pro vlastní fantazii, dotvoření vjemů, obrazotvornosti, fikce. Vnímají interiér jako pseudovědec, ale mohou si jej svými schopnostmi a svoji fantazií vylepšit k své představě.